|
|
 |
AKTUALITY Koncerty: rok 2009
rok 2008
Koncerty, které proběhly: rok 2008
rok 2007
rok 2006
rok 2005
rok 2004
rok 2003
|
"Nejraději lenoším při práci" tvrdí Martin Němec v rozhovoru pro Deník. Celý rozhovor najdete tady.
Martin Němec (51) Hudební skladatel, textař, scenárista a vystudovaný malíř. V roce 1982 založil skupinu Precedens, ve které spolupracoval se zpěváky Bárou Basikovou a Petrem Kolářem. Od roku 2002 je kapelníkem seskupení Lili Marlene (se zpěvačkou Dášou Součkovou), se kterým letos vydal CD Tango Desolato. Na svém kontě má i hudbu k divadelním představením Ctibora Turby (např. Archa bláznů), k filmům (Don Gio, Perníková věž) a dokumentům (Oko, Gen, Genus). Napsal dva filmové scénáře: Perníkovou věž (režie Milan Šteindler) a Tmu (na podzim by ji měl začít natáčet Juraj Herz). V roce 2004 mu vyšla první kniha povídek Stodola, letos v dubnu druhá s názvem Vana s výhledem. Celý článek
V době, než se do skupiny Precedens vrátila Bára Basiková a odešel Petr Kolář, seznámil se Martin Němec s výjimečnou altistkou Dášou Součkovou a dali spolu dohromady skupinu Lili Marlene. Celý článek
Hostem koncertů bude projekt Lili Marlene, což je druhá Němcova kapela připravující v současné době svůj studiový debut. Jádro kapely tvoří někteří členové Precedens, ale především velmi originální zpěvačka neuvěřitelně disponovaného vokálu Dáša Součková. Celý článek
K novým výkonům podnítila Báru Basikovou i konkurence! Martin Němec má totiž ještě jednu skupinu – Lili Marlene, a ještě jednu zpěvačku – Dášu Součkovou. Celý článek
Martina Němce mnozí vnímají jako jakéhosi českého levobočka Leonarda da Vinciho. Je těžké sledovat všechny zákruty jeho různorodé tvorby. Celý článek
Po několikáté obměně kapely Precedens přichází kapelník Martin Němec s novým projektem. Jmenuje se Lili Marlene a za mikrofonem se v něm představí nový Němcův objev, zpěvačka Dáša Součková. Celý článek
Martin Němec představí Lili Marlene s Dášou Součkovou Renesanční člověk, hudební skladatel, textař, scenárista, hudebník a akademický malíř Martin Němec, který založil skupinu Precedens a napsal mimo jiné scénář k filmu Perníková věž, vytvořil novou hudební formaci Lili Marlene. Celý článek
Dekadentní kabaret Lili Marlene "My sami nazýváme naší muziku prapodivným termínem 'futuristický šanson'. Je to určitá kombinace elektroniky a moderních prvků s tradiční šansonovou hudbou, nebo ještě lépe řečeno, s jistou příchutí pouličních, městských nebo mordýřských balad, které mám velice rád a kterými jsem se nechával ovlivnit při psaní textů. Kromě toho je to místy dost bigbít... I výtvarné pojetí, které chceme v průběhu doby obohacovat, má blízko k dekadentnímu kabaretu, od rekvizit a neonového nápisu za námi až po celkovou stylizaci." Celý článek
LILI MARLENE, PRECEDENS - Praha, Malostranská beseda - 26. října 2004 Ještě donedávna byl Martin Němec (ročník 1957) znám především coby rockový hudebník – klávesák a skladatel legendárního PRECEDENSu – dnes však již „renesančno“ jeho talentu propuká naplno ve všech směrech. Zálibu v komponování, režírování a malování doplnil letos o zvěčněnou literární libůstku a nutno říci, že jeho povídková kniha Stodola patří k absolutní skvostům současné české literatury. Celý článek |
|
Napsali o nás:
ŘÍKAJÍ MI INKUBÁTOR ČESKÝCH HVĚZD Martin Němec (51) Hudební skladatel, textař, scenárista a vystudovaný malíř. V roce 1982 založil skupinu Precedens, ve které spolupracoval se zpěváky Bárou Basikovou a Petrem Kolářem. Od roku 2002 je kapelníkem seskupení Lili Marlene (se zpěvačkou Dášou Součkovou), se kterým letos vydal CD Tango Desolato. Na svém kontě má i hudbu k divadelním představením Ctibora Turby (např. Archa bláznů), k filmům (Don Gio, Perníková věž) a dokumentům (Oko, Gen, Genus). Napsal dva filmové scénáře: Perníkovou věž (režie Milan Šteindler) a Tmu (na podzim by ji měl začít natáčet Juraj Herz). V roce 2004 mu vyšla první kniha povídek Stodola, letos v dubnu druhá s názvem Vana s výhledem. Více na www.martinnemec.com, www.lili-marlene.com nebo www.precedens.cz. Hrdina jedné z vašich povídek – spisovatel Vladimír říká, že nakladatelé a čtenáři milují prvotiny, protože druhou knížku podle nich člověk píše z jiného nutkání než literárního.
A při další je mimochodem jen něco jako porouchaný automat na písmenka... Proč jste se
tedy pustil do Vany s výhledem?
Martina Vlčková, červen 2008
Zpět na přehled článků
Martin Němec zvládá dvě najednou Muzikant, výtvarník a scénárista Martin Němec (49) ovládá vzácné umění zúčastnit se důležitých věcí a zůstávat přitom v klidu v pozadí. S jeho skupinou jsou spojeni Bára Basiková a Petr Kolář, Martinova hudba provázela televizním seriálem Poslední sezóna, píseň Touha z něj se stala hitem. Ačkoli jeho hudba působí spíše temně až depresivně, je to velmi vtipný a zábavný společník. "Vypadá to, že si svou veselou náturu kompenzuju právě v muzice. Kdysi jsem někde řekl, že kdybych měl za sebou zahrát dva veselé durové akordy ,tak si patrně zlomím ruku," směje se Martin Němec.
-zrk-, 28. ledna 2007
Zpět na přehled článků
Precedens míří na pódia Návrat Báry Basikové znamenal pro kapellu Precedens nový impuls, který nabil její album energií, a umožnil vyjet na turné. Jana Henychová, 21.listopadu 2006
Zpět na přehled článků
Bára má konkurentku od baru K novým výkonům podnítila Báru Basikovou i konkurence! Martin Němec má totiž ještě jednu skupinu – Lili Marlene, a ještě jednu zpěvačku – Dášu Součkovou. Obě sólistky se přitom často sejdou na jednom pódiu – někdy zpívá Dáša jako host v Precedensu, jindy Bára hostuje v Lili Marlene. Dušan Spáčil, leden 2006
Zpět na přehled článků
ŽENA MĚ SKLÁDÁ TAK, JAKO PUZZLE Malíř, hudebník, spisovatel a textař Martin Němec vytvořil ve čtyřech oborech dílo, které i kritici hodnotí velmi uznale Martin Němec má lichotivě příšernou pověst. Málokdo totiž stačí na to, aby o něm ještě v sedmačtyřiceti kolovaly historky o bujarém bohémství a pestrém nočním životě. Také je to jeden z mála umělců v pražské kotlině, který žije v malostranském bytě stále se svou první ženou. Martina Němce mnozí vnímají jako jakéhosi českého levobočka Leonarda da Vinciho. Je těžké sledovat všechny zákruty jeho různorodé tvorby. Natočí desku a je z toho událost roku (Doba ledová, Pompeje, Drž hudbu! a další desky skupiny Precedens), poté složí pro zpěvačku Báru Basikovou hit (například Soumrak bohů). Napíše scénář k filmu (například Perníková věž nebo nadací Miloše Havla oceněná Tma) a jindy vytvoří úspěšnou filmovou (Únos domů) televizní (cyklus Gen) nebo divadelní (např. Archa bláznů režiséra Ctibora Turby) hudbu. Pak zase v sobě objeví textaře a básníka (opět pro Precedens, ale i Stromboli a Lili Marlene), aby to vzápětí zkusil jako prozaik. A to jde přitom o vystudovaného akademického malíře, který nezanedbává (tedy většinou) ani svou původní výtvarnou profesi – kromě obalů na desky maluje nejen galerijní obrazy, ale také třeba komiksy; připravuje i vizuální podobu videoklipů. Sám Martin však má pro svou tvůrčí přelétavost i méně lichotivé zdůvodnění. Sebekriticky tvrdí: „Souvisí to s tím, jak jsem sám sebou v tom či onom oboru náhle otrávený – třeba když se začnu opakovat. Hledám těmi změnami nový úhel pohledu. Práce s kapelou je založena na tom, že člověk své ego podřizuje částečně kolektivu a jeho práce je závislá na výkonu druhých. Vždycky se po této etapě potřebuji schovat někam, kde bych se mohl koncentrovat. A jsem tedy zase chvíli vděčný za samotu pracovny, kde píši a skládám, nebo ateliéru, kde maluji.“ A opravdu, v Němcově tvůrčím životě se období, kdy je aktivní v tom či jiném oboru, střídají jak měsíce v roce. Na jaře 2004 měl velkou výstavu obrazů, od té doby však, jak tvrdí, „na štětec ani nesáhl“. V poslední době trávil desítky hodin ve studiu: připravuje nahrávky na CD se skupinou Lili Marlene, pro Precedens s navrácenou Bárou Basikovou chystá také CD, ale i společné koncerty s dalším zpěvákem Petrem Kolářem, připravuje hudební projekt se Zdeňkem Podhůrským, pracuje na divadelním Cyranovi Pavla Kohouta. A taky hodně píše. Jeho knížku povídek už vydalo nakladatelství Paseka a jmenuje se Stodola. Jaká je? Taková jako celá Němcova tvorba. Mírně depresivní, znepokojivá, komplikovaná, „neprvoplánová“. Autobiografický text se mísí s prvky surrealismu. Je jako těžký sen, z kterého se ale nechcete probudit, protože byste třeba o něco závažného přišli. Myslím, že ani jedno. Jsem sice někdy rozháraný, naštěstí jsem však našel partnerku sice také trošku rozháranou, ale zároveň schopnou mě podepřít, když to potřebuji (a to je vlastně pořád). Já jsem jí asi spornou oporou, ale snažím se. Znáte to ale – chlapi většinou podpoří hroutící se partnerky tím, že se začnou hroutit víc než ony. V praxi jde spíše o to, sladit kmity obou partnerů ve kmitání společné. Na své ženě oceňuji kromě jiného, že když se rozložím, je schopná mě znovu sestavit jako puzzle. Otázkou je, jestli bývám poskládán do původního obrazu. V podstatě jsme si velkou oporou z jediného důvodu: máme se rádi! To zní krásně. Vídáte se ale často? Celkem ano, a nejen proto, že máme společné děti. Ty jsou totiž už dost velké – třiadvacet let je Majdě a devatenáct Honzovi. Moje žena studovala také střední „umprum“, teď mi však spíš dělá řidiče a účetní (chudák!). Neumím totiž počítat a nemám řidičák. Co vám říká žena jako inspirace? Mnohé! Dost dlouho jsem nebyl schopen ve svém textu napsat slovo láska. Připadalo mi banální rozmnožovat ty stovky a tisíce podobných písní. Už se to ale zlomilo a domnívám se, že jde o lásce psát bez obvyklých klišé. Ženský svět mě samozřejmě fascinuje a je mi nějak bližší. Snad je to tím, že nejsem typický chlap, když neřídím auto a nekoukám na hokej. Fascinuje? A čím? Nedávno jsem namaloval takový cyklus žen-rytířek. Jsou jen v částečné zbroji, jedna z nich třeba těhotná, jiná zraněná. To mě na ženách přitahuje – spojení veliké vnitřní síly se zranitelností. Prostě ženy potřebujeme, bez nich bychom za nic nestáli. Dokonce nerad chodím do společnosti, kde nejsou ženy. V čistě pánském klubu chybí mužům motivace. Začnou zívat, říhat a hloupnout. Taky v kapele Lili Marlene máte zpěvačku – Dášu Součkovou… Ano, kromě Báry Basikové, která se právě definitivně vrací do skupiny Precedens a se kterou kromě koncertů chystáme i novou desku, jsme před časem postavili kapelu Lili Marlene s vynikající altistkou Dášou Součkovou u mikrofonu. Vidíte, že jsem ženami opravdu obklopen... Lili Marlene je takový komorní projekt, něco jako rockový šanson. Navíc mám dávnou slabost pro různé příběhy, veskrze tragické, obsahující však i černý humor a nadsázku. Hemží se to v nich vitriolem, mordy z lásky a podobnými úkazy. Na tohle jsem hledal interpreta – a našel jsem ho v Dáše. Jak se v téhle šarži vaše interpretka cítí? Každá zpěvačka přece jen chce být za krásnou… Máte pravdu, ta role je spíš Gorgona, krásná tvář s hady místo vlasů... Ale Dáša je i zkušená herečka, a tak jí ta stylizace problém nedělá. Je trochu ženou-vampem. Máme k sobě vzájemnou důvěru. Co inspirace pro vaši knížku povídek Stodola? Souvisela s tím, že vás povodeň vyhnala z Malé Strany? Začal jsem povídky psát v době, kdy se Prahou valila povodeň. Přišli jsme o byt a ocitli se v dlouhodobém provizoriu. Byl to silný a docela depresivní zážitek. Ani teď, když jsme se na Malou Stranu vrátili, si při pohledu na Vltavu nemůžu na povodeň nevzpomenout. Ty povídky ale nejsou o potopě, jsou o skrytých věcech života – občas i o potopách uvnitř člověka. Vlastně mě překvapilo, jak vznikly spontánně. Byl jsem až vyděšený z toho, jak se slova řadí do vět, jako by mi je někdo diktoval. Sám sebe jsem překvapoval na každé stránce, každou pointou. Byl to zvláštní a podivný pocit – nechci tomu dávat nějaký mystický rozměr, bylo to těžko vyjádřitelné dobrodružství. Ta knížka je velmi zvláštní. Přiznám se ale, že ne vše z ní bych dokázal jasně vyložit. Občas člověk stvoří věc, kterou sám nedokáže pojmenovat, nedokáže ji vysvětlit, ale ví, že tak má být. Na některé lidi sice působím jako chladný a racionální typ, ale ve skutečnosti se hojně řídím instinktem. Myslím, že je to tak správně – že „o tom“ to umění do značné míry je. Nedávno jsem viděl dokument o slavném režisérovi Stanleym Kubrickovi. A ten se v něm přiznal, že přesně neví, o čem je Vesmírná Odyssea, kterou natočil. Ale právě tím je zřejmě ten film veliký, nezestárl a nezevšedněl. Že by vám a Kubrickovi někdo shůry diktoval? Nevím, kde měl nápovědu Kubrick (ale měl ji zatraceně dobrou), já to tak jednoznačně shora asi mít nebudu. Přiznám se, že i když občas cítím šustění křídel, zaslechnu tu a tam i cinkání řetězů odněkud zdola… Dušan Spáčil, 2005
Zpět na přehled článků
Po několikáté obměně kapely Precedens přichází kapelník Martin Němec s novým projektem. Jmenuje se Lili Marlene a za mikrofonem se v něm představí nový Němcův objev, zpěvačka Dáša Součková. "Lili Marlene je komorní projekt a atmosféra menšího sálu jí určitě sedí nejlépe," říká Němec. On sám je nejvíce spojován se zpěváky Bárovu Basikovou a Petrem Kolářem. "S Bárou a zejména s Petrem hrajeme mnohem přímočařejší muziku. Kapela Lili Marlene není ovšem nijak žánrově vyhraněná, nedokážu přesně popsat její styl. Je tam něco ze šansonu, ale ne klasického, místy má atmosféru pouličních balad ražení Gézy Včeličky, trochu Kurta Weila, a to celé je rozpuštěno v dost silně elektronickém zvuku s rockovými akcenty," vysvětluje Němec poněkud tajemně styl své nové kapely. která se prvně představí veřejnosti v pátek 11. dubna ve 20,30 v Malostranské besedě. "Pustil jsem se do toho, protože jsem chtěl skupinu, která by nebyla až tak výrazně rocková, ale měla více rozměrů." V Precedentu je mohl uplatnit velice těžko. "Je to přece jen vyhraněná rocková parketa. Tohle je o něčem jiném. Nechci nikoho vystrašit, není to ortodoxní šanson, spíš by se dalo hovořit o futuristickém pojetí. Využil jsem některé postupy, se kterými jsem v poslední době dělal filmovou nebo scénickou hudbu. Taky mi chyběla nějaká výrazná zpěvačka, na kterou bych to navlékl. Tu jsem našel a vyšla mi z toho Lili Marlene. Na dotaz, proč se rozhodl právě pro odkaz slavné zpěvačky Marlene Dietrichové, Němec odpovídá: "Naše Lili se jmenuje Dáša Součková a je z folkrockové skupiny O P O. Šel jsem si je poslechnout do Malostranské besedy a její hlas je přesně to, co mě inspirovalo. Má krásný hluboký alt plný emocí - takový hlas z ´jiné doby´. Během týdne jsme se domluvili na spolupráci a já jsem začal intenzivně psát nové písně, vymýšlel, jak bude vše vypadat a jak by měl celek znít. Dáša nenadchla jenom mě, velké úspěchy sklidila i v Argentině, kde před časem koncertovala." Martin Němec působí současně v několika skupinách, ale prý mu to vyhovuje, i když si občas připadá jako schizofrenik. "A to bych se chtěl opět věnovat i malování, které jsem vystudoval. Do ateliéru se ale dostanu, když to dobře dopadne, tak jednou za týden. Při malování tam relaxuji a vypínám hudebnický a textařský mozek." Odkaz na článek Zpět na přehled článků
Martin Němec představí Lili Marlene s Dášou Součkovou Renesanční člověk, hudební skladatel, textař, scenárista, hudebník a akademický malíř Martin Němec, který založil skupinu Precedens a napsal mimo jiné scénář k filmu Perníková věž, vytvořil novou hudební formaci Lili Marlene. „Odbočujeme mírně od rocku k žánru, který bychom snad mohli nazvat elektronickým šansonem,“ říká kapelník. Proto také jako zpěvačku angažoval Dášu Součkovou z O.P.O., jejíž expresívní alt nedávno slavil úspěchy i na druhém konci světa při koncertech v Argentině. Formace, která bude mít premiéru v pátek od půl deváté v Malostranské besedě, inzeruje kabaretní charakter své produkce. Texty i hudba Martina Němce se odehrávají „na pomyslném průsečíku pouličních balad začátku minulého století s nejnovějšími trendy elektroniky a progresivního rocku“. Přesto v těchto baladách prý najdeme silnou melodii a výrazný slogan spolu s určitou ironickou nadsázkou. Kromě Dáši Součkové a Martina Němce jsou členy Lili Marlene tři bývalí členové kapely Precedens - Pavel Nedoma ( klávesy), Petr Kohut (baskytara) a Miroslav Turek (bicí), k nim se přidal talentovaný jednadvacetiletý kytarista Ondřej Voršilka. Lili Marlene se po páteční premiéře rozjede do klubů a menších sálů po celé republice, kde si bude získávat příznivce pro svůj originální repertoár. 10. dubna 2003 Zpět na přehled článků
Dekadentní kabaret Lili Marlene "My sami nazýváme naší muziku prapodivným termínem 'futuristický šanson'. Je to určitá kombinace elektroniky a moderních prvků s tradiční šansonovou hudbou, nebo ještě lépe řečeno, s jistou příchutí pouličních, městských nebo mordýřských balad, které mám velice rád a kterými jsem se nechával ovlivnit při psaní textů. Kromě toho je to místy dost bigbít... I výtvarné pojetí, které chceme v průběhu doby obohacovat, má blízko k dekadentnímu kabaretu, od rekvizit a neonového nápisu za námi až po celkovou stylizaci." Tak charakterizuje Martin Němec, klávesista, kapelník a výhradní autor, svou novou formaci Lili Marlene. Kapela se objevila na scéně zjara letošního roku. Navazuje na kořeny českého hudebního novoromantismu 80. let, který Martin Němec a jeho Precedens zásadním způsobem spoluvytvářel a definoval a kombinuje ho s moderními zvukovými a výrazovými prvky dneška. "Jádro kapely," upřesňuje Martin Němec, "tvoří moji kolegové z Precedens - basista Petr Kohut, bubeník Miroslav Turek, spoluklávesista a spoluaranžer Pavel Nedoma a jediná změna je na postu kytaristy. Namísto rockového Petra Henycha jsme zvolili generačně mladšího Ondru Voršilku, který už ve svých jedenadvaceti letech prošel celou řádkou nejrůznějších převážně funky kapel. A pak je tu samozřejmě především zpěvačka Dáša Součková. Musím říct, že můj život se v poslední době hodně odvíjí kolem pražské Malostranské besedy. Je to náš domovský klub a po loňských záplavách, kdy mě voda definitivně vyplavila z bytu, zkušebny a mého ministudia, je to i mé každodenní pracovní útočiště. Tím pádem vidím v Besedě i hodně zajímavých koncertů. Před časem jsem byl upozorněn, že tu bude mít vystoupení velmi zajímavá zpěvačka Dáša Součková s kapelou O. P. O. Zašel jsem se podívat a Dáša mě tak zaujala svým temným chraptivým altem, že mě okamžitě napadlo připravit s ní nový program, o kterém jsem už delší dobu snil. Takový temnější projekt, který se svým způsobem vrací ke kořenům Precedens, do dob, kdy ještě za mikrofonem stávala tehdy poněkud záhadná Bára Basiková. Dáša do toho měla chuť, udělal jsem první písničku, tu jsme pak pustili klukům, oni řekli ano a kapela Lili Marlene byla na světě." Před beznadějně zaplněnou domovskou Malostranskou besedou proběhla 11. dubna letošního roku koncertní premiéra Lili Marlene a kapela se sem pravidelně vrací. Diváky vtahuje do sugestivního prostředí svébytné hudby, v němž ale vedle romantiky nechybí i jistá dávka ironie a nadsázky. Repertoár pochází kompletně z autorské dílny Martina Němce s výjimkou skladby Lili Marlene, která dala kapele její jméno. "Lili Marlene je nádherná písnička, která proslula zejména v období druhé světové války zajímavým kuriózním způsobem. Nejdřív to byla dvorní píseň německé armády, ale když Marlene Dietrich, která jí nejvíc proslavila, emigrovala před Hitlerem, oblíbili si ji vojáci ze spojenecké armády... fungovala tedy na obou stranách barikády, což mi připadá velmi zajímavé. Na koncertech ji proto hrajeme v německé i anglické verzi. Je to taková smutnoveselá písnička a má takovou podmanivě dekadentní atmosféru." Zrod nové formace Lili Marlene, ale ani příchod dosavadního zpěváka Precedens Petra Koláře na post frontmana metalového Arakainu ovšem neznamená zánik kapely Precedens nebo jakékoli omezení její činnosti. Martin Němec objasňuje: "Udělali jsme takovou nepsanou dohodu, že se nebudeme vzájemně trápit a vyhovíme si termínově, nic nestojí v cestě tomu, abychom dál koncertovali. Naopak jsme se teď domluvili s kapelou, že uděláme pár nových písní. Precedens tedy pokračuje, bylo by škoda, aby nepokračoval, a není k tomu ani žádný důvod. Koncerty jsou navštěvované a nás to baví!" Ilja Kučera ml., 14. září 2003 Odkaz na článek Zpět na přehled článků
LILI MARLENE, PRECEDENS - Praha, Malostranská beseda - 26. října 2004 Ještě donedávna byl Martin Němec (ročník 1957) znám především coby rockový hudebník – klávesák a skladatel legendárního PRECEDENSu – dnes však již „renesančno“ jeho talentu propuká naplno ve všech směrech. Zálibu v komponování, režírování a malování doplnil letos o zvěčněnou literární libůstku a nutno říci, že jeho povídková kniha Stodola patří k absolutní skvostům současné české literatury. Proč to píšu? Protože spíš než večer LILI MARLENE a PRECEDENSu to byl večer Martina Němce, který křtil svojí knižní prvotinu a právě u příležitosti křtu konal se tenhle jedinečný koncert, který přímou účastí ozdobila Bára Basiková a Marek Vašut, ale u baru v Besedě mohli jsme postřehnout osobnosti jako Ladislav Horáček, Milan Šteindler, Petr Šabach, Petr A. Bílek... Na místo jsem dorazil s velkým předstihem, čili jsem ještě naplno stihl ověřit, že beseďácká bolístka, tedy absence pípy a točeného moku, pořád bolí a bují. Na půl devátou se otevřely dveře vedlejšího koncertního sálu a my se pohodlně usadili v nezaměnitelném interiéru kultovního hudebního svatostánku. Sál by zaplněn do posledního místa, mládí mělo lehkou převahu. Jakožto blízký rodinný příslušník jednoho z pořadatelů měl jsem výhodu protekčního playlistu, tudíž už před započetím koncertu jsem věděl že: první část setu si rozpůlí Němcova novější kapela LILI MARLENE, pak přijde na řadu Marek Vašut s uměleckým přednesem a konečně první půli uzavře PRECENDENS s Bárou Basikovou. A celá půle druhá, to až se všichni občerství jontovými nápoji a ohnivými vodami, proběhne ve znamení týchž skladeb, jen v jiném pořadí... na drátě byl totiž Radiožurnál, který to celé lifroval do éteru... LILI MARLENE je kapela, kterou nepřehlédnete a nepřeslechnete. V jejím čele stojí vytáhlá čtyřicátnice (smí se to říkat?) Dáša Součková, žena s vzhledem a hlasem jedinečné vymetačky barů a šantánů... Její ochraptělý témbr patří k zapadaným klenotům české rockové scény a když to Dáša rozpálí naplno se silou hlasu, jistá Angela Gossow může se svým odporným řvaním jen pokorně kňučet a učit se, jak se dělá expresivní a surový zpěv. Žánr LILI je jasný – rockový šanson. Harmonika, kytara, basa, dvoje klávesy, bicí... nádherné Němcovy texty, obrazotvorné, drsné, skvěle rytmizované... V hudbě jsou slyšet vlivy klasického rocku, hospodské harmoniky, tanga, odrhovaček 30. let (vždyť titulní skladba je přezpívaný německý šlágr „Lili Marlene“). Od rychlejší a kytarovější vražednické ukolébavky “Žena ze Stínadel“ až k ztišené harmonikové „Elementy“ (zazněla až v druhé půli setu) je LILI svá, přesvědčivá, nezaměnitelná. S velkým napětím si počkám na debutové CD, které právě vzniká. Smrdí událostí... Křest knihy a CD s pěti povídkami, které namluvil Marek Vašut, provedla Bára Basiková v doprovodu Ladislava Horáčka (majitel nakladatelství Paseka) a vzápětí byl od baru pracně odvolán „recitátor Martin Tomsa“, aby nás oblažil svým přednesem. Pohrdl mikrofonem, řka, že Národní, kde posledně hrál, je přeci jen větší. No jo, milej pane Vašut, ale v Národním není vedle sál plný řvoucích individuí, která holdují truňku... takže pro nás na periferii byly části pro účely přednesu upravené „Noční tramvaje“ nesrozumitelné. Naštěstí jest mi tato povídka dobře známa a Vašutův civilní přednes její kvality jen podpořil. A pak tradá, PRECEDENS nástup... tedy... nastoupila LILI MARLENE bez Dáši, ale s Bárou, zatímco kapela zůstala stejná (není nad flexibilitu). A spustilo se... nevím, co říká Martin Němec, který Basikovou v jejích šestnácti objevil coby uklízečku, současné produkci zpěvačky, ale zato je úplně jasné, že ví, jak z ní vymáčknout to nejlepší. Oproti LILI jsou PRECEDENS rockeři každým coulem, na zasněnější a vyklidněnější pasáže také došlo (legendární „Věž z písku “), ale jinak kapela šlape a Bára za mikrofonem předvádí, že má v hrdle nefalšovanou rockovou platinu. Nejen při zpěvu, ale i při vyluzování doprovodných zvuků střídá bohaté hlasové rejstříky, všechny zvládnuté, zkrocené a usměrněné. Její vokál dodává hudbě, která je navíc podpořená dublovanými klávesovými hradbami, neodbytnost a zvláštně hutnou atmosféru. Marná sláva, ona to tam ta paní prostě má... Krom osvědčených hitů „Dívčí válka“ a “Doba ledová“ zazní i horká novinka „Nemůžu zapomenout“, což je rocková hitovka, jakou bych rád slýchal z rádii. Melodická, inteligentně otextovaná, brilantně provedená. A jako třešnička na dortu – mediálními větry ošlehaná „Souměrná“, která má na živo takový odpich, že nestačím brejlit a stražit sluchy. Ve druhé polovině setu se pořadí písní trochu promíchalo a obohatilo, navíc nadšení diváci donutili Martina Němce a spol. k nášupu v podobě opakování „Věže z písku“ a marlenovského songu „Jediná noc“. A pak byl konec... skončil kulturní večer podle mého gusta. Žádné chcíplé posezení lvů literárních salónů, ale skutečně elektrizují a povznášející mejdan s mistry svého řemesla. A znovu musím zdůraznit... to všechno zvláštní magnetismus Martina Němce. PLAYLIST: LILI MARLENE (první část) – Žena ze Stínadel, Jediná noc, Závrať, 12:05, Tango Desolato PRECEDENS (první část) – Dívčí válka, Věž z písku, Nemůžu zapomenout, Souměrná LILI MARLENE (druhá část) – Jediná noc, Závrať, 12:05, Elementy, Tango desolato, Žena ze Stínadel, Lili Marlene PRECEDENS (druhá část) – Už se za zlým, Doba ledová, Věž z písku, Eloise, Dívčí válka, Souměrná Vít Schmarc (Marigold), 27. října 2004 Odkaz na článek Zpět na přehled článků Zpět na titulní stránku |
||||
 |
