Historie kapely - vše o kapele Lili Marlene

Lili Marlene je prapodivná ženská. A písnička Lili Marlene je prazvláštní hit. Zpěvačka Marlene Dietrich (zajímavá shoda jmen) ji proslavila zejména v období kolem druhé světové války. Před ní i potom tu melodii s textem o dívce čekající pod lucernou na svého chlapce, který narukoval na vojnu, nazpívali desítky zpěváků. Zajímavé je, že si ji během války nejprve jaksi přivlastnila armáda německá a o něco později pak zase armády spojenecké. Zněla tedy paradoxně z obou stran „barikády“. To je hlavní důvod (kromě toho, že je to krásná písnička) proč jsme se tak rozhodli pojmenovat náš hudební soubor. Lili Marlene je totiž tak hezky nezařaditelná… Je to trochu Němka a taky trochu Američanka, je trochu smutná a poněkud veselá. (Při práci na její coververzi jsme narazili na 24 verzí, od Franka Sinatry až po Amandu Lear). Je to víc než písnička, je to prapodivná ženská! Tak trochu pro každého a pro nikoho.

V roce 2002 jsem se rozhodl, že si pořídím bokovku. Vedle kapely Precedens jejíž zpěvák Petr Kolář se stával dost vytíženým v jiných projektech jsem si tedy dopřál milenku s tajemným jménem Lili Marlene. Měl jsem pocit, že bych rád udělal pár jiných písniček, nějak komornějších a podivnějších. Shodou šťastných náhod jsem v té době uviděl v Malostranské Besedě koncert skupiny O.P.O. (mimochodem O.P.O i Precedens nadále koncertují !) a na podiu zpěvačku, která mě zaujala. Dáša Součková v tom svém zastřeném altu měla nějakou hořkou něhu a takovou tragikomičnost, že mě to hned oslovilo (a vzápětí já ji). Slovo dalo slovo a za pár dnů jsme s pomocí věrného spolupracovníka Pavla Nedomy (klávesy, spoluaranžování, programování) nahráli první demáč. Ten jsem pustil ještě „precedensovské rytmice“ (basistovi Petru Kohutovi s bubeníkem Mírou Turkem) a mladému kytaristovi Ondřeji Voršilkovi (jehož práci sleduji několik let). Všichni k mé radosti řekli bez dlouhého váhání „ANO!“

Byl podzim 2002 a začali jsme zkoušet. Kadence skládání písniček byla tak asi jeden kus týdně včetně textu (s přestávkou kolem vánoc, kdy Pavel pekl 22 druhů vánočního cukroví - to je pak s rockandrollem amen). Ve zkušebně v Malostranské Besedě (z té u mě doma nás vloni vyplavila definitivně Vltava) probíhaly dvě až tři zkoušky týdně. S potěšením jsme zjistili, že zvuk kapely je odlišný od Precedens (nemělo by přece smysl mít jen stejnou kapelu s jiným frontmanem a názvem) a vzniká nám tak pod rukama něco docela nového. A navíc nás to baví! Stanovili jsme premiéru (kde jinde, než v domovské Malostranské Besedě) poněkud sebevražedně na 11. dubna 2003. Posledních několik týdnů před ní jsme málem vypustili duši, všechno se ale vydařilo a my jsme toho památného dne (právě jsem se díval do diáře, kdy to vlastně bylo..?) předvedli 16. písní a sklidili zasloužený obdiv publika (jedna slečna dokonce řekla, že by si po poslechu tak depresivní hudby nejradši hodila mašli).

Později jsme začali nahrávat jednotlivé skladby ve zkušebně a do konce května svépomocně vytvořili demonahrávku obsahující 12. písniček.